Tak a máme to za sebou! První soustředění našeho oddílu po více než čtyřiceti letech se za vynikající spolupráce se Sokolem Jaroměř – Josefov 2 pod vedením Josefa Vítka uskutečnilo ve zdejší základní škole v krásném prostředí na okraji Josefovské pevnosti s rozsáhlým sportovním areálem a kvalitním vybavením a nám už nezbývá nic jiného než vzpomínat na úžasný týden prožitý se skvělou partou kluků a holek.
Luxusní podmínky pro naše malé sportovce
K dispozici jsme měli dvě velké tělocvičny ve kterých bylo postaveno 14 stolů, které jsme měli k dispozici od rána až do večera. Trénink jsme měli možnost okořenit použítím zásobníků a tréninkového robota. Intenzita se kterou naši kluci mohli trénovat se jistě projeví na jejich herních schopnostech v následujících měsících nadcházející sezóny.
Klubový minibus nabral směr Josefov. 
Loučení s rodiči. 
“ Zkusím. Dokážu to!”
Plán na celý týden představen. Je vcelku jednoduchý. Bude se makat, makat a makat.
Bez práce nejsou koláče. Bez fyzičky není pinčesu.
Stolní tenis je ale především komplexní sport. Není to jenom o plácání pálkou do míčku, ale i o celkových pohybových dovednostech a proto více než polovina času se věnovala různým pohybovým aktivitám pro posílení celkové fyzické kondice dětí, rozvoje rychlosti, síly, postřehu a pohyblivosti. Prostě základním fyzickým předpokladům pro zvládnutí stolního tenisu na co nejvyšší úrovni.
Hrálo se až se ze všech kouřilo. 
Na celkem 14 stolech ve dvou halách. 
Ranní rozcvička a den může začít. 
Asi se bude skákat. 
A taky že jo.
Léto, zmrzlina, koupaliště. Co víc si přát?
Kromě tvrdé dřiny za stoly a na cvičišti jsme se zabavili i na místním koupališti, prohlídkou zámku Kuks a blouděním v katakombách Josefovské pevnosti. A přesto že skoro každé dítě mělo sebou plnou igelitku sladkostí (příště budeme zabavovat:-), tak jsme je za odměnu vzali na úžasně lahodnou domací zmrzlinu od pana mistra zmrzlináře.
Plavečák v době teplého počasí přišel vhod. 
Fanynka The PingPong dua se těší na jejich vystoupení. 
Takhle šťastné děti uvidíte pouze se zmrzlinou nebo na začátku měsíce s novou porcí mobilních dat. 
Dám ji do pusy celou nebo ne? Toť otázka. 
Já chci taky jahodovou!
Ach ty panoramata. 
Při vyprávění našeho průvodce o historii zámku Kuks děti ani nedutaly. 
Součástí prohlídky byl i menší koncert. 
Devět statečných před vstupem do katakomb. 
Pro menší lampióny a pro starší tma. 
Historická pevnost Josefov.
Posouváme se a je to znát
Soustředění se účastnilo celkem 45 dětí od 6 až po 17 let z oddílů Děčína, Mostu a místního Sokola. Čelákovice reprezentovalo celkem 10 dětí – 9 žáků a 1 žákyně a vůbec se v konkurenci neztratili, velmi dobrých umístění v kontrolních turnajích dosáhli Matěj Vlček, Patrik Marfinec i Ondra Čech, ale i ostatní využili možnosti poměřit se se soupeři z jiného kraje a rvali se jak o život. Natož že někteří hrají pinčes ani ne rok, tak jejich výkony oproti daleko zkušenějším byly hodně milým překvapením a pro nás velkým povzbuzením do další práce.
Táborák, špekáček, kytara a Nedvědi. Poslední večer ve znamení retra. 
A je tu konec. Už jenom předat diplomy a posbírat ceny a jedeme domů. 
Ondra za nejstylovější patku. 
Vítek za pořádek na pokoji. 
Kuba za nejbělejší ponožky. 
Poslední míček soustředění….
Díky všem!
Na závěr bychom rádi poděkovali všem, kteří se na úspěšném soustředění podíleli. Speciální díky a poklona pak míří za šéftrenérem Milanem Kneblem, který dával svým nadhledem a zkušenostmi celému chaosu řád a jehož úžasná práce s nejmenšími občas připomínala koncert na který se budeme rádi vracet, Helče a Matymu za dril na cvičišti (však ona se ta tvrdě nabytá kondička bude dětem v životě hodit a ne že ne), Tondovi za nejhodnějšího trenéra soustředění a také všem spolupracovníkům J. Schneiderové, E. Novákové, J. Čížkovi, L. Kloučkovi, J. Taušovi a z Čelákovic Ivaně Lustigové, Janě Smolíkové, Mirkovi Iglovi bez kterých by se takové množství hráčů a hráček dalo těžko zvládat. V neposlední řadě děkujeme Paní Čenovské, která se starala o zabezpečení příjemného prostředí a Pepovi Vítkovi, který nás nenechal umřít hlady a žízní a který zařídil vše, co nám na očích viděl. Takového srdcaře milujícího náš sport by jeden těžko hledal a Jaroměři ho můžeme jen tiše závidět.
No a co dodat? Asi nic. Posunujeme se na další úroveň a možná zase za rok v Josefově na viděnou.