1923 – začátek

Po skončení 1. světové války se lidé v Československu a i v Čelákovicích vracejí ke sportovním činnostem a jsou i zakládány sportovní kluby např. roku 1921 Union Čelákovice a následně roku 1923 SK Čelákovice. Rodí se plány na výstavbu sokolovny a ta je dána do provozu již v r.1925.

Ke konci roku 1923 si mladý učitel tělocviku Josef Micka ze své návštěvy Anglie přiváží náčrtek stolu pro table tennis. Sport provozovaný v Anglii již několik desítek let nadšeného propagátora sportovních her uhranul. Dle náčrtku si pro své dvě dcery Jiřinu a Jarmilu nechává zhotovit dvě desky a dvě pálky. Síťku upletla paní domu. Cesta čelákovického pinku začíná.

1924 – 1928

V meziválečném období se na dvoře statku profesora Micky při dobrém počasí pravidelně rozkládá stůl a dcery Jiřina a Jarka tráví s přáteli mnoho chvil pinkáním. Největším nepřítelem table tenisových tréninků na dvorku profesora Micky byl párek slepic Božena a Míla, které z neznámých důvodů novému sportu nepřišly na chuť a s nebývalou chutí odpinknuté míčky kradly. Z důvodu nedostatku pingpongových míčků byly přestávky mezi tréninky i několik měsíců. Zlaté české ručičky vyrobit bílý kulatý celuloiďák ještě neuměly a číňané se teprve s originálním prototypem vraceli lodí domů z Evropy. Pár let jim to ještě bude trvat a tak nadšencům z Čech nezbývá než si nechat table tennisové vybavení složitě posílat z ruzných západních zemí Evropy. Z jednoho ze sálů restaurace v čelákovické tvrzi se čím dál častěji ozývá typický klapot pingpongového míčku. Továrník Volman zakládá SK Volman (14 sportů ,1 800 členů) a table tenisový odbor nemůže chybět. Zlatá éra stolního tenisu v Čelákovicích se blíží.

1929 – 1940

Londýn 1938 vynesl na piedestal 18letého Bohumila Váňu, nového mistra světa ve dvouhře. Další dvě zlata přivezlo ženské družstvo a debl Votrubcová – Depetrisová obhájil prvenství z Badenu. Celkem 8 medailí znamenalo, že naše nadvláda nadále pokračovala. Poslední předválečný šampionát hostila v první polovině března 1939 egyptská Káhira. Reprezentanti ČSR získali 10 cenných kovů: z toho zlato Vlasta Depetrisová ve dvouhře, družstvo mužů a mix Váňa – Votrubcová.

Mezitím se v Čelákovicích stále ztrácejí míčky, ale už brzy tomu bude konec. Boženu a Mílu neodvratně čeká pekáč. V Čelákovické tvrzi se už na dobro usazují table tenisté a zakládají Table Tennis Klub Tvrz. Cesta pinku mistra světa B. Váni se protíná s naším příběhem na turnaji v Mladé Boleslavi. Zda se jedná o klasické foto fanoušků žadonících o autogram svého idolu nebo o něco víc nevíme. Kronika rodiny Červenků mlčí a pamětníků již není. Fantazii se meze nekladou a tak budeme odvážně fantazírovat a tvrdit, že mistr světa Bohumil Váňa hrál mix s naší Věrkou Červenkovou a turnaj v Mladé Boleslavi vyhráli.

1940 – 1945

Díky nadšení rodiny Červenků roste význam čelákovického table tennisového klubu TTK TVRZ, za nějž tenkrát hráli Červenka, Socha, Bajer, Mužík, Chromý, Winter, Chalupa a Hataš. Za ženy pak V.Červenková a Vl. Hirthová. Do Čelákovic se pravidelně sjíždí tehdejší extratřída světového table tennisu včetně mistrů světa B. Váni a I. Andreádise. Návštěva Čelákovic je mimo sportu a příjemného posezení v restauraci „Ve tvrzi“ spojena s návštěvou přírodních lázní „Grádo“ kam přijížděly v sezoně až tisíce návštěvníků. TTK TVRZ Čelákovice se účastní pravidelné soutěže table tenistů spadající do Pražské župy.

1941

Během druhé sv. války se na našem území nekonala žádná velká mistrovská utkání. Nekonaly se ani Mistrovství světa. Velkou událostí proto pro čelákovický table tennis bylo přátelské utkání mezi TTK TVRZ Čelákovice a AC Sparta Praha stolní tenis. Do Čelákovic přijíždí na přátelské utkání tehdejší nejlepší tým ČR s mistrem světa Ivanem Andreadisem. Jak toto měření sil mezi naším klubem a nejlepším týmem Československa dopadlo bohužel nevíme. Z kroniky se pouze dozvídáme, že se za nejen pingpongovými stoly bojovalo až do svítání a Čelákovická tvrz byla pak na několik dnů pro veřejnost zavřena.

1946-1950

Po konci války byl obnovena ČsTTA. První poválečný šampionát ČSR se uskutečnil v polovině ledna 1946 v Bratislavě a mistry ve dvouhrách se stali Andreadis a Kettnerová. Mistrovství světa roku 1947 hostila Paříš, která se stala svědkem druhého triumfu Bohumila Váni ve dvouhře. Mistrem světa se stal i v družstvech (Váňa, Šlár, Tereba, Andreadis, Tokár) a spolu se Šlárem vyhrál i čtyřhru. Bez sebemenších pochyb byl Váňa nejlepším stolním tenistou světa té doby. V poválečným období 1946 – 1950 v Čelákovicích působilo několik table tenisových klubů. TTK. Čelákovice, SK Volman Čelákovice, TJ Sokol Čelákovice, Baník Čelákovice, TJ Spartak Čelákovice. V roce 1947 si SK Čelákovice vítězstvím nad SK Kralupy zajistily 1. místo v II. Třídě Pražské župy a postoupily do druhé nejvyšší soutěže I. Třídy (nejvyšší byla Extratřída). Svoji cestu pinku započaly dvě legendy čelákovického pinčesu Josef Seidl a Josef Kašička.

1948 – Reprezentace Maďarska v Čelákovicích!

Čelákovice slaví! K 25. výročí založení S.K. Čelákovice a zrodu table tennisu v našem městě se funkcionářům table tennisové odboru S.K.Čelákovice povedl majstrštyk. Ulovit nejlepší tým světa pro přátelské utkání muselo dát hodně práce, ale podařilo se. Sokolovna praskala ve švech (mluví se až o 800divácích) a lid se bavil. Bohužel se v té době jeden pán vrátil z hradu a na dalších 40. let bylo o zábavu postaráno.

Po cestě na světový šampionát roku 1948 v Londýně se reprezentanti Maďarska zastavují v Čelákovicích, aby sehráli přátelské utkání s místním S.K. Čelákovice k příležitosti oslav 25. letého výročí založení klubu. Za Maďarsko nastoupil budoucí mistr světa Sido, Soos a Kotzian. V přípravném zápase ženských reprezentací se měly utkat mistryně světa Farkasová a Karpatiová proti naší bývalé mistryni světa Kettnerové, Zelenkové a Kleinové. Bohužel se Farkasová z důvodu těžké nemoci omluvila a česká ženská reprezentace se bez omluvy k utkání nedostavila. Smíšené čtyřhry maďarští reprezentanti tudíž odehráli spolu s hráčky S.K. Čelákovice Červenkovou a Plánickou. Utkání skončilo vysokou výhrou maďarské reprezentace 8:1. Hodnocení dobového tisku: „Domácí družstvo, které nastoupilo ve své nejlepší sestavě, zastalo svůj úkol proti výborně hrajícím Maďarům dobře. Vcelku můžeme říci, že čelákovičtí table tennisté se na tento zápas svědomitě připravili a svou letošní sezónu jistě vybojují co nejlépe. Z maďarského mužstva byl velmi dobrý Sido, Kotzian, z Čelákovických Bajer, Pokorný a Bezdíček.“

1951-1957

V neděli 18.3.1951 se zůčastnily naše hráčky oddílu stolního tenisu turnaje pěti měst v Úvalech. Před velkou návštěvovou zápolilo zde 25 družstev Kolína, Českého Brodu, Čelákovic, Mladé Boleslavi a pořádajícího oddílu s. Úvaly. Vítězným družstvem se stalo družstvo Spartak Čelákovice, Červenková – Hirthová, které po tuhém boji zvítězilo ve finále nad s. Úvaly, když před tím vyřadilo družstva Ml. Boleslav 3:1, Český Brod 3:0, s. Kolín 3:1 a ve finále s. Úvaly 3:2.

V roce 1952 hráči a hráčky Čelákovic (zejména z oddílů Spartak Čelákovice, TOS Čelákovice a Baník Čelákovice) ovládli okresní přebory.

V roce 1957 na okresních přeborech zvítězil Josef Seidl (Spartak Čelákovice) a druhý byl Josef Kašička (Baník Čelákovice). Ve dvouhře žen vyhrála Červenková (Spartak Čelákovice) před Soukupovou a Hlavicovou (Baník Čelákovice).

V padesátých letech mimo již zmíněných dále reprezentovali oddíl Pistor, Čermák, Karel, Mužík, Pinc, Zedek, Hejlík, Pokorný, Bezdíček, Dědek a Červenka junior

1960 – mistrovská Sparta Praha na exhibici v Čelákovicích

V rámci 50 letého výročí založení závodu TOS Čelákovice n.p., bylo v kulturním domě v Čelákovcicích sehráno přátelské utkání ve stolním tenise mezi Spartak Čelákovice a úřadujícími mistry Československa AC Sparta Praha stolní tenis . KD praskal ve švech a diváci mohli tleskat tomu nejlepšímu stolnímu tenisu té doby.

𝐒𝐩𝐚𝐫𝐭𝐚𝐤 𝐂̌𝐞𝐥𝐚́𝐤𝐨𝐯𝐢𝐜𝐞 𝐯𝐬. 𝐒𝐩𝐚𝐫𝐭𝐚 𝐏𝐫𝐚𝐡𝐚 𝟎:𝟔

Pistor – Andreadis 0:2

Červenka – Štípek 0:2

Čermák – Miko 0:2

Karel – Vyhnanovský 0:2

Červenková – Vyhnanovská 0:2

Hlavicová – Kretzerová 0:2

Spartak dostal naloženo, ale když si uvědomíté, že za Spartu Praha tehdy nastoupili držitelé cenných kovů z mistrovství světa Ivan Andreadis, Ladislav Štípek a opory reprezentace Luděk Vyhnanovský a Vladimír Miko, tak to ani jinak dopadnout nemohlo. Čelákovice representovali L. Pistor, M. Karel, J. Červenka, J. Čermák, V. Červinková a J. Hlavicová.

1963-1964

Na dvoře profesora Micky cesta pinku čelákovického stolního tenisu započala a po 40 letech se na něj opět vrací. Vnučka Jarmila Iglová a vnuk Miroslav Iglo spolu s nejlepším kamarádem Mílou Ulipem právě na dvoře rodinného statku trénují pinčesové údery. Za špatného počasí přesouvají stůl do bývalé stáje. Mirek usilovným tréninkem servisů vynalézá servis zvaný „Čelákovická sekyrka“, který o několik desítek let později bude silnou zbraní většiny světových stolních tenistů. Legenda praví, že jeho nácviku byli přítomni rolníci z Číny (v Čelákovicích na stáži v místním JZD), kteří jej okopírovali a po návratu do rodné země jej zdokonalili do dnešní podoby servisu zvaného “Tomahawk”. V 60 letech minulého století se pomalu ale jistě díky úsilí veteránů Červinky a Pistora, rodí nová generace stolních tenistů. Oddíl stolního tenisu má stálou hernu na ochozu čelákovické sokolovny. Ne na dlouho.

1964

Tréninková dřina na statku u Iglů se vyplácí. V Olympijských hrách mládeže roku 1964 vyhrává Míla Ulip, Mirek Iglo získává stříbro a třetí místo Petr Kořínek všichni ze Spartaku Čelákovice. Další z nadcházející generace byli Ladislav Podhorský a František Micka. Naděje oddílu záhy nehatí vepři boubelatí, ale ztráta stálé herny v sokolovně, kde byla místo ping-pongu zřízena ubytovna. Peníze pro fotbal dostaly přednost před rozvojem našeho milovaného sportu. Nejlepší z nové generace Míla Ulip a Jarmila Iglová odcházejí do Brandýsa a Jarmila později přestoupila do Tesly Žižkov. Následovalo stěhování oddílu do sálku Sokola v Jiřině a později do společenského sálu učiliště TOS. Jedinou stálou hernu tudíž stále představovala bývalá stáj na statku u Iglů. Na lepší časy se začíná blýskat s výstavbou nové školy v r.1969, kde oddíl nachází svůj domov na dalších téměř 20 let.

1969 – začátek nové éry

V září roku 1969 mladý začínající trenér Miroslav Iglo uspořádal spolu s parťákem Milanem Zbírkovským velký nábor žáků 4. a 5. tříd ze základních škol v Čelákovicích. Naverbovat se podařilo téměř stovku dětí, což je z dnešního pohledu tak trochu malý zázrak. Jak už to tak bývá, tak první tréninky „přežila“ necelá třicítka statečných. První “tréninkovou hernou” se staly chodby nově postavené základní školy a o rok později to již byl gymnastický sálek, kde na čtyřech stolech začala velmi úspěšná etapa spojená především se zkušeným trenérem Josefem Kašičkou. Svoji cestu pinku zde započaly mimo jiné budoucí hvězdy Spartaku Eva Hochmanová, Mirka Pekárková, Zdeňka Štruplová.

1970 – první soustředění

Trenérské duo Kašička a Iglo se snaží do Čelákovic přinést moderní vedení tréninků. Osloví proto tehdejší vedení ČSTV a hned historicky první soustředění naší mládeže a žáků z Brandýsa (tehdy TTC Houšťka) se v létě roku 1970 koná pod vedením metodičky Zdeny Hájkové z OV ČSTV. Navíc oddíl získává finanční podporu od regionálního ČSTV a místního Domu pionýrů a mládeže (obdoba dnešního MDDM). Trenéři se řídí heslem vždy je co zlepšovat. Úspěchy na turnajích na sebe nenechají čekat.

1971 – 1972

Tréninková alchymie namíchaná trenéry Pepíkem Kašičkou a Mirkem Iglem, píle a nadšení holek přinaší své první výsledky. Mladé naděje sbírají medaile nejen na regionální úrovni, ale i na republikové. V okrese se Mirka Pekárková s Evou Hochmanovou přetahují o prvenství především se sestrami Horákovými z LTC Houšťka. Jejich rivalita a zdravé soupeření je ozdobou okresních turnajů. Na krajské úrovni pak holky svádějí bitvy především s nadějemi z Vlašimi, která je a bude baštou ženského stolního tenisu, V Čelákovicích se koná i kemp vybraného žactva ČR pod vedením předsedy komise mládeže Slavoje Štěpánka.

Stříbro pro Evu Hochmanovou z mistrovství ČSR roku 1972 už je jen třešničkou na dortu a potvrzením, že se v Čelákovicích dělá špičkový mladežnický stolní tenis. Její pálka za 25 Kč byla pro mnohé překvapením, ale to hlavní byla dokonalá obrana a ukázkový pohyb za stolem. Mirka Pekárková a Eva Hochmanová patří do širší reprezentace mládežnických týmů.

1972 – 1973

Nábor do přípravky v roce 1972 je opět velmi bohatý na mladé talenty. Na cestu pinku přivádí budoucí skvělé hráče jako je Martin Kadeřábek, Pavel Tykač, Petr Jareš, Martin Hataš, Jan Hakl, Jindra Fabiánková, Ivana Šedová, Irena Osvaldová. V Čelákovicích se zakládá tradice turnajů pro mládež “O Polabský pohár” na který se sjíždějí všechny mladé naděje ze Středočeského kraje a Prahy a samozřejmě nesmí chybět ani náš výkvět mládeže.

V sezóně 1972 – 1973 se A družstvo žen ve složení Mirka Pekárková, Eva Hochmanová, Ivana Štefunková a Jarmila Iglová (návrat z Tesly Žižkov) úspěšně rve o postup z Divize Středočeského kraje. Široká základna mládeže umožňuje postavit i B družstvo žen opět z nadějných žákyň Ivy Říhové, Zdeňky Štruplové, Evy Kuncové a na hostvování z LTC Houšťka Evy Horákové.

1973 – 1974 ligová premiéra

V sezóně 1973 – 1974 se “A” družstvo žen poprvé účastní ligové soutěže “Národní liga žen”. Mirka Pekárková se stává členkou pražského SVS (střediska vrcholového sportu) a přestupuje do Orbis Praha (dnešní Sokol Nusle) se kterým též postoupila do ligové soutěže. Ligové družstvo Spartaku tvoří mladičké Eva Hochmanová, Ivana Štefunková, Zdena Štruplová doplněné o zkušenou Jarmilu Iglovou. První ligová sezóna skončila nad očekávání úspěšně. Přesněji než dobový tisk to zhodnotit nešlo: “K nejúspěšnějším celkům patřily ženy Spartaku Čelákovice, které po menším zaváhání v podzimní části se velmi dobře rozehrály a skončily nakonec na velmi pěkném čtvrtém místě. K výborné Hochmanové se brzy výkonnostně přiblížila Štefunková a v závěru málem obě překonala Štruplová, jejíž stoupajícíc výkonnost byla největším překvapením i pro samotného trenéra J, Kašičku. A tak nováček i přes odchod své nejlepší hráčky Pekárkové porušil tradici a místo sestupu překonal sám sebe i prognózy příznivců svého oddílu.”

Liga žen se Čelákovicích bude hrát následujících 20 let a za tu dobu se v družstvu vystřídal větší počet hráček mimo výše jmenovaných např. Irena Munková, Olina Kudrnová Kaucká, Yvona Hrančíková, Jindra Fabiánková, Hana Kašičková, Lenka Matoušová, Eva Ulipová, Jitka Ulipová……

1974-1975

A družstvo mužů vybojovalo v sezóně 1973 – 1974 postup do Krajského přeboru. V sezóně 1974-1975 se tak poprvé muži Čelákovic dostali mezi nejlepší ve Středočeském kraji. Za “Áčko” tehdy nastupovali Karel Ulip, Milan Zbirkovský, Luboš Sadloň, Ladislav Podhorský a Mirek Iglo. Za “Béčko” pak Ruda Duška, Milan Karban, Jarda Alexandr a Milan Hladík. Tradice letních soustředění pokračuje. V roce 1974 se ho pod vedením Mirka Igla a Milana Hladíky účastnila naše nadějná mládež Yvona Hrančíková, Hana Kašičková, Josef Kašička junior, Milan Kašička, Martin Kadeřábek, Jitka Strnadová a již ostřílené ligové hráčky Eva Hochmanová, Zdena Štruplová a Ivana Štefunková.

1976 – 1977

Na mistrovství ČSR roku 1977 další z našich talentů Yvona Hrančíková vybojovala společně s Mírou Bergrem z LTC Houštka zlatou medaili ve smíšené čtyřhře věkové kategorie mladších žáků. Eva Hochmanová s Ivanou Štefunkovou si na mistrovství ČSR ve čtyřhře v juniorek vybojovaly bronzové medaile. Prvních turnajů se začíná účastnit budoucí skvělý hráč Spartaku a Tesly Žižkov Petr Dvořák.

Předsedou oddílu se stává Václav Šafařík a to až do roku 1985 patřící mezi přední rozhodčí ČR . Ve volbách nového vedení stolně tenisové asociace ČR byl Václav zvolen předsedou komise rozhodčích. V oddíle mimo svého hráčského umění rozdával dobrou náladu díky hře na harmoniku.

1977 – 1982

Na konci roku 1976 odchází Mirek Iglo do Prahy. Po štaci v Loko Vršovice zakotví ve Spartě Praha. Na svůj mateřský klub nezapomíná a nadále s ním spolupracuje. Stejnou cestou se vydává i Eva Hochmanová, která nejprve odchází do LTC Houšťka a pak v roce 1979 přestupuje do Sparty Praha. Za kterou několik let úspěšně hraje Extraligu žen a prožívá nejlepší odbdobí své kariéry. Zpátky do Čelákovic naopak míří Mirka Pekárková, která ukončila svoji úspěšnou etapu v Orbisu Praha.

Pepík Kašička se stále piplá s čelákovickou mládeží a i nadále potvrzuje, že to s ní prostě umí. V roce 1980 se v přípravce objevuje osmiletá Irena Munková a o něco málo později Radek Mrkvička. Ve kterých Káša okamžitě objevuje obrovský talent. Oba budou v následujících letech patřit mezi nejlepší v republice. Jak to tak bohužel pro malé oddíly bývá, tak těch největších úspěchů dosáhnou až v dresech velkých oddílů se Středisky Vrcholového Sportu.

1983 – 1986

Klubový život není jenom o sportovních výkonech, ale i o společenském životu. Členové našeho oddílu do toho uměli praštit i mimo herny stolního tenisu. „Úspěchy se musí oslavit. Neúspěchy zapít.“ Strategie naordinovaná členům oddílu legendárním trenérem Josefem Kašičkou byla vždy plněna na 110%. Výroční schůze oddílu se staly legendárními a co se na nich událo zůstává a zůstane navždy oddílovým tajemstvím.

1987 – 1989

V sezoně 1986-1987 měly Čelákovice v 2. lize žen dvě družstva. Áčko tvořila Zdena Štruplová, Olina Kudrnová a Yvona Hrančíková. Béčko pak Ivana Štefunková, Mirka Pekárková, Jindra Fabiánková. Tradice letních soustředění pokračuje. Jedním z oblíbených míst kam zavítala Spartakovská družina byly roku 1987 Albrechtice.

1989 – 1993

Návrat ztracené dcery. V sezóně 1989-1990 opět obléká dres Spartaku Eva Hochmanová-Brandejská. V jednom dresu se tak opět potkávají “holky” z prvního náboru roku 1969. Zdeňka Štruplová, Mirka Pekárková-Kališová a Eva Hochmanová-Brandejská budou v následujících letech bojovat o postup do nejvyšší soutěže.

Jednou z velkých výhod sportu za doby železné opony byla možnost vyjet za naše hranice a užít si alespoň trochu čerstvého vzduchu a svobody. Roku 1990 se již bez překážek Spartak vydal do západoněmeckého Haidachu na přátelské utkání s místním TTC Haidach. Jak přátelské utkání dopadlo nevíme, ale ze získáných fotek jsme si jisti, že to byl velký boj až do ránních hodin.

Herní zkušenosti se musí sbírat po malých krůčcích. Nejdříve se děti musí naučit prohrávat, aby jednou uměly vyhrát. Čelákovický potěr objíždí regionální turnaje pravidelně a nabrané zkušenosti se brzy začínají projevovat. V Čelákovicích se pravidelně pořádá vyhlášený turnaj pro mládež “O Polabský pohár”, kterého se pravidelně účastní téměř stovka mladých nadějí nejenom ze strředních Čech, ale i z Prahy a dalších koutů republiky. Hlavním pořadatelem byl Jiří Tykač.

Roku 1991 si Matěj Iglo společně s parťákem Ondrou Gláslem vybojoval na mistrovství ČR stříbrnou medaili v kategorii čtyřher mladších žáků. O několik měsíců později spolu přidávají bronz z mistrovství ČSFR. V roce 1993 se Matěj Iglo stává mistrem ČR v kategorii družstev starších žáků v dresu Sparty Praha.

1993 – 1996

V Čelákovicích se konečně hraje I. liga žen! Toto trvalo. V sezóně 1993-1994 bojuje “A” družstvo žen ve složení Eva Hochmanová-Brandejská, Mirka Pekárková – Kališová, Ivana Štefunková-Lustigová, Zdeňka Štruplová a Irena Munková poprvé v nejvyšší soutěži. Z trenérské lavičky vše diriguje Pepík Kašička, kterému se tak splnil jeho pinčesový sen. Kdyby tak jen tušil, že ten sen nebude mít dlouhého trvání.

Poslední generace žaček vychovaných Pepíkem Kašičkou vozí medale z krajských soutěží. V roce 1995 ovládla turnaj TOP12 Středočeského kraje Romana Brejchová. Třetí skončila Jana Smolíková. Další nadějné žákyně byly Hana Burkovcová, Martina Kozáková, Jana Veselá.

1996 – 1999

Na konci sezóny 1996-1997 si A tým ve složení Petr Dvořák, Martin Kadeřábek, Jiří Přichystal, Pavel Tykač, Jiří Zeman a Matěj Iglo vybojoval postup do nejvyšší soutěže Středočeského kraje. Stolní tenis se po krátkém působení v Unionu Čelákovice vrací pod hlavičku Spartak Čelákovice a opět hraje v místní sokolovně.

V sezóně 1997-1998 Jana Smolíková a Dan Duška získávají medaile na okresních turnajích. A družstvo mužů prožívá krušnou sezónu. Bojuje o udržení v Divizi a frustrace ze zdravotních problémů si vybírá první daň. Po jednom z prohraných utkání hází Martin Kadeřábek svoji pálku do kamen a ukončuje tak svoji úspěšnou hráčskou kariéru. Matěj Iglo si na konci sezóny bere na dalších dlouhých 20 let dovolenou. V hlavě Pepíka Seidla se ale už rodí plány na ligové soutěže v Čelákovicích.

1999 – 2000 Postup do 3. ligy!

V létě 1999 se v Čelákovicích sešla zajímavá společnost hráčů, kterým se hned v první sezóně podařilo postoupit z nejvyšší krajské soutěže – divize do 3.ligy. Družstvo tehdy tvořili: Josef Jindra, Mirek Vilímek, Jirka Paroulek a Petr Dvořák. Do nové sezóny je pak posílili Pavel Vích a Tomáš Juklík. Samozřejmě by se to nestalo bez podpory legendy a mecenáše čelákovického pinčesu Josefa Seidla. Ambice ani peníze nechybí. 3. liga není pro Sparak konečná!

2000 – 2001 Postup do 2. ligy!

Nováček 3.ligy Spartak Čelákovice do nové sezóny vstupuje sice posílen o Pavla Vícha a Tomáše Juklíka, ale s jedinou ambicí a to udržet se a nesestoupit. K překvapení všech je po devíti kolech neporažen a třetiligovou tabulku vede o 3. body. Sportovní zázraky se dějí a na konci sezóny 2000-2001 propuknou v sokolovně Spartaku velkolepé oslavy. Spartak Čelákovice hned ve své nováčkovské sezóně postupuje do 2. ligy. Hlavními strůjci postupu jsou Josef Jindra, Mirek Vilímek, Jirka Paroulek, Petr Dvořák, Pavel Vích a Tomáš Juklík. Nemělo by se ale zapomenout na tehdejšího sportovního, technického a finančního manažera oddílu Josefa Seidla, dlouholetého všestraného sportovce, který se po dlouhé době opět vrhnul na stolní tenis a byl i platným hráčem “B” týmu, bojujícímu o postup do Oblastního přeboru 1. třídy. Jeho sen o mužské ligové soutěži v Čelákovicích se splnil víc než by si kdo kdy uměl představit.

2001 – 2003

V sezóně 2001/2002 Spartak posiluje pro 2. ligu o zkušeného Ivana Kavku a sezónu zakončuje na pěkném 8. místě. “Šéf” oddílu Josef Seidl přívádí mimořádně talentované bratry Michala, Marka a Frantu Obešlovi. Nejstarší Michal se stal mistrem ČR ve dvouhře starších žáků a členem A-družstva mužů, kde co nevidět okusí II. ligu.

V sezóně 2002-2003 A mužstvo mužů úspěšně bojuje o play off o postup do 1. ligy. Nakonec prohrává v play off s Union Plzeň a sezónu končí na 2.-4. místě. Své premiérov0 zápasy v 2. lize si odbyl mladý Michal Obešlo. Mirek Iglo je zpět doma v Čelákovicích, ale po pár sezónách definitivně věší trenérskou profesi na hřebík……

2003 – 2004 Tři bratři

Franta, Marek a nejstarší Michal. Tři bratři Obešlové spojili svoji cestu pinku s Čelákovicemi jen na krátkou dobu, ale i tak během ní dosáhli neskutečných úspěchů. Michal již v roce 2002 na mistrovství ČR mladších žáků vybojoval několik medailí včetně té nejcennější. Na konci sezóny 2003-2004 si Franta na MČR mladších žáků vyválčil stříbro a pak společně s Markem a Michalem vybojovali bronzové medaile na MČR družstev starších žáků. Táta Klabzuba potřeboval 11 synů aby poskládal fotbalový tým a dobyl svět fotbalu. V pinčesovém světě stačili tátovi Obešlovi jen synové tři. Franta, Marek a Michal.

“A” družstvo mužů hraje naposledy 2. ligu ve skupině A „Čechy“. Skončí na hezkém 3.-4. místě. “Šéf” a mecenáš Josef Seidl ukončuje sponzoring oddílu a ligové mužstvo se rozpadá. Michal Obešlo odchází do světa (El Nino Praha), aby se mohl dále rozvíjet. Bráchové Franta a Marek ještě sezónu vydrží, ale pak už půjdou ve stopách staršího Michala.

2004 – 2005 Poslední medaile

Bratři Marek a František Obešlovi spolu s Patrikem Frajtem v roce 2005 vybojovali stříbrnou medaili na mistrovství republiky družstev starších žáků (ve finále podlehli družstvu El Ňiňa ve složení Hájek, Tregler, Zatřepálek). Poslední cenný kov z republikových soutěží mládeže. Následujících téměř 20 let se medaile vozit nebudou. Marek a Franta po sezóně následují svého bratra Michala a odcházejí do světa. Po rozpadu ligového “A” družstva a ukončení sportovní kariéry většiny žen se v Čelákovicích v následujících letech budou hrát pouze okresní soutěže. Výchova mládeže bude na bedrech předsedy oddílu Karla Matouše, který je bohužel ve svém úsilí osamocen…..

2006 – 2016

Doba temna. Konec sponzoringu Josefa Seidla znamená rozpad ligových družstev. Odliv hráčů a celkový úpadek oddílu. Potácíme se v okresních soutěžích. Bez ambicí na postup. Předseda oddílu Karel Matouš sice drží výchovu mládeže, ale nedaří se mu jí zapojovat do dospělých a tak ti ambicióznější záhy odchází do oddílů v okolí (jedním z mála, kterým se podařilo uspět i na krajských turnajích byl Kryštof Mitka, V roce 2014 dosáhl na 3. místo ve dvouhře mladších žáků v Krajském poháru mládeže – přestup do TTC Brandýs). Většina končí dřív než vůbec pořádně. začala. Maximum jsou okresní turnaje.

V roce 2012 nás navždy opouští legenda našeho stolního tenisu Josef Kašička a vydává se trénovat družstvo TTC Heaven.

Josef Seidl se po angažmá ve Spartaku vrhá do prestižního seriálu veteránských turnajů. Absolvoval několik mistrovství světa veteránů a dokonce v r.2016 dosáhl na titul mistra světa ve čtyřhře se svým deblovým partnerem Němcem Stolzenburgem.

2016 – 2019

Návrat ztraceného syna. Odchovanec Petr Dvořák se vrací ke stolnímu tenisu. Kdo jednou na cestu pinku vstoupí, vždy se na ní vrací. Petr se po konci ve Spartaku vrhnul na golf, ale po několika letech strávených na greenu ho to opět táhlo k pingpongovému stolu. Golfové hole schoval na půdu a z ní výtáhl tašku s pinčesovým nářadím. “A” družstvo ve složení Petr Dvořák, Tomáš Dražinovský, Jirka Mlejnek a Honza Bodlák postupuje do Kraje.

V další sezóně 2017-2018 se naše “Áčko” neúspěšně pokouší o postup z KP2 do KP1. Postup byl hodně blízko a přitom tak daleko. TJ Sokol Libčice, vedený bývalým špičkovým hráčem Karlem Kramlem, byl prostě lepší.

Zkraje sezóny 2018-2019 musí na operaci kýly dvojka Spartaku Tomáš Dražinovský a při zoufalém hledání náhrady se v sokolovně objevuje Matěj Iglo. Před 20lety svoji pálku uložil do futrálu a myslel si, že je to navždy. Každý se může mýlit. Matěj po pár trénincích naskakuje za zdravotně indisponovaného Tomáše Dražinovského do prvních utkání nové seźony. Překvapivě se po 20. letech nicnedělání trefuje do míčků a tak “A” družstvo ve složení Petr Dvořák, Matěj Iglo, Jiří Mlejnek, Tomáš Dražinovský a Honza Bodlák vyhrává KP2. Na posezóní konferenci svazu, po tvrdém vyjednávání se Sadskou, získává Spartak práva na Divizi Středočeského Kraje. Se Spartakem to zase začíná vypadat dobře!

2019 – 2021 Nový začátek

Po 50ti letech oddíl pořádá velký nábor do přípravky stolního tenisu. V září 2019 se vydává na cestu pinku 20 mladých pinpongářů a pingpongářek. Nová éra stolního tenisu v Čelákovicích začíná. Stejně tak jako v roce 1969 ani tentokrát nechybí u prvních pinků čelákovické mládeže trenér Mirek Iglo. Tentokrát hlavně jako trenérský mentor syna Matěje. Obnovujeme tradici letních soustředění. Společně s oddíly z Děčína a Mostu se na přelomu července a srpna soustředíme na další sezónu v Jaroměři-Josefově. Oddíl má nové webové stránky a je aktivní i na sociálních sítích.

“A” družstvo v sestavě Petr Dvořák, Matěj Iglo, David Kurel, Jiří Mlejnek a na střídavý start hostující dorostenci z pražské Elizzy Jáchym Zacharda, Filip Marat a Honza Rochowanski bojuje v sezóně 2019/2020 překvapivě o postup do 3. ligy. V polovině sezóny vede Spartak tabulku divize. Přichází COVID a hatí všechny naše plány. Soutěže se ukončují několik kol před koncem. Play off se nehraje. Do 3. ligy postupují nejlepší 3 týmy v průběžné tabulce. Nám na čtvrtém místě postup uniká. 1. ročník přípravky nedokončen. Na poslední měsíc sezóny se konečně vracíme se za stoly. Pro další sezónu se do Spartaku vrací Tomáš Juklík.

COVID přebírá otěže a ovládá veškeré dění ve společnosti. Sezóna zahájena 2020/2021, ale hned po 2. kole zastavena. Tréninky přerušeny. Návrat za stoly až na poslední 2 měsíce. Covidová sezóna napáchala škody ze kterých se nejenom my budeme dostávat ještě několik sezón. Tomáš Juklík definitivně věší svoji pálku na hřebík. Z prvního velkého náboru zůstává pouze 6 mládežníků. Budeme muset začít znova.